Nový začátek

Drazí přátelé,

tak se Vám zase po dlouhé době ozývám, co je u mě nového. Nyní tento příspěvek píšu ze své nové školy, ze školního počítače. Jeliko ještě nemám notebook a počítač je pro studenta velmi důležitou studijní pomůckou, tak mi nic jinýho nezbylo, než zajít sem. :) Ale abych začala hezky popořadě jak to všechno začlo.

V pátek 10.9. jsem se stěhovala na kolej. Když bych měla popsat svoje první dojmy z pokoje, jakmile jsem do něho vešla, tak to bylo hrozné. Starý nábytek, všude všechno okopané, poničené, občas i špinavé. Byla jsem v ten pátek se na pokoj ubytovávat sama, takže jsem měla dost času, se tam trochu aklimatizovat, vybalit si některé svoje věci apod. Strávila jsem tam asi půl hodiny a pak jsem jela zase domů. Zkrátka jsem jen převzala pokoj a hotovo.

V úterý jsem se do Prahy vypravila znova. Ačkoli ještě nemám školu, tak jsem ta potřebovala zařídit ještě spostu věcí. Konkrétně v úterý jsem měla jít na pohov kvůli brigádě.  Ale o tom se rozpovídám za chvíli jak to tam probíhalo. Když jsem přišla na pokoj, tak už tam byla spolubydlící z druhého pokoje (jsme 2 pokoje po dvou lidech a máme společné sociální zařízení) a tak jsem si s ní chvíli pokecala. Říkala mi, že spolubydlící, kterou mám mít na pokoji já, že je nějaká divná a nějaká moc akční. Tak jsem si v duchu řekla "no potěš, co to bude vlastně za holku."

Odpoledne jsem se vypravila do víru velkoměsta na ten pohovor. To byla sranda, protože jsem pořádně nevěděla, kde je to obchodní centrum kam mám na ten pohovor jít. :) Ale pohotový a šikovný člověk jako já má pusu a zeptá. Takže jsem se vypravila z kolejí (jsou na Jižním městě) směrem na metro Chodov a od tama až do Dejvic. V Dejvíc měla být někde zastávka autobusu odkud měl jezdit autobus přímo k tomu obchodnímu centru, kde se měl pohovor konat. Potom, co jsem se asi 4 lidí vyptala kudy tudy do Bavorova tak jsem tu autobusou zastávku našla. Najít prodejnu Datart v tom obchodním centru zase nebylo tak těžké, protože je to malé OC a těch obchodů tam zase tolik není.

Přišla jsem na prodejnu a vypatala se kudy se dostanu k vedoucimu, chvili jsem počkala než příjde a pak začal samotný pohovor. Musím říct, že jsem ani nebyla moc nervózní, protože ten vedoucí byl takový sympaťák a v podstatě ten pohovor byl jen takový rozhovor bez záludných otázek. Řekl mi, že to vypadá dobře a že bych měla šanci se na to místo dostat, ale vzhledem k tomu, že uchazečů je hodně a on nemůže vzít všechny, tak mi řekl, že se mi do pondělí ozve, jestli mě bere nebo ne. Tak uvidíme jak to dopadne, ale moc bych to místo chtěla dostat, protože je to dobře placená práce a ti lidi tam jsou taky moc fajn. Když jsem odcházela z toho povoru, tak jsem ještě musela vyplnit osobní dotazník. Opodál stály prodavači a bylo na nich evidentně vidět, že už jsou trochu unavení a že jim trochu z toho všechno hrabe. Nevím totiž, jestli by si někdo jinak zpíval "Nepřines mě čáp..." :D Ujistili mě, že je to tam u nich normální, že jim takhle hrabe, tak jsem si říkala, že by tam aspoň nebyla s nima nuda. :)

Po pohovoru jsem se vypravila zpátky na kolej. Pokecala jsem chvíli se spolubydlící z vedlejšího pokoje, navštívila svoji sestru na vedlejší koleji, přečetla pár stránek Pána prstenů a šla spát. Moc dobře se mi teda nespalo. Znáte to, když je člověk někde první noc, cizí postel a tak.

Druhý den jsem byla ranní ptáče a vstávala už asi v 7 ráno. Vyzvedla jsem kamarádku, která se teprve měla ubytovat, na Hlaváku a společně jsme se vypravily na koleje. Chtěly jsme původně bydlet spolu, ale vzhledem k tomu, že jsme si každá podávala žádost o kolej v jiném kole, tak to nešlo.

Odpoledne mě čekala instruktážní přednáška pro první ročník u které jsem skoro usnula, protože ti co tam mluvili o různých organizacích a spolcích, které máme na škole, neměli mikrofon a v ten nejvyšší řadě je fakt slyšet nebylo. Po přednášce jsme se vypravily s holkama do Hájí, kde jsme zařídily lítačku a šly se podívat ai do CZC na nějaké notebooky a myši k počítačům. Navštívily jsme ai menzu, kde na to, že je menza zase nevaří tak špatně. Akorá ten řízek co jsem měla byl trochu připečenej a trochu to křupalo mezi zubama, ale bylo to celkem dobrý.

Po příjezdu na kolej jsme stále s kamarádkou přemýšlely jak to udělat, abychom spolu teda mohly bydlet už od toho večera, abychom pak nestěhovaly všechny ty věci xkrát. A tak jsme přemýšlely, jak to udělat, abychom spolu přeci jen být mohly. Promluvily jsme si každá s naší spolubydlící. Ona fyzicky s tou svojí a já jen po telefonu s tou svojí. Popravdě na mě i po telefonu nepůsobila moc sympaticky, protože s ní moc řeč o tom, že by se měla stěhovat na jinačí pokoj nebyla. Ale nakonec potom, co jsme to všechny prodebatovaly se všema zúčastněnýma, tak jsme se asi v 9 večer začaly sestěhovávat. Byla to docela sranda tahat všechny ty věci z druhýho do devátýho patra, ještě k tomu kolikrát dost přecpaným výtahem. Zjistila jsem, že to 9. patro, kam jsem se přestěhovala, je dost živé a pořádají se tam mejdany. Dokonce k nám přišel ai na návštěvu nějakej týpek s flaškou becherovky, tak jsme ho tak nějak slušně vyhodily z té chodby co tam před pokojema máme a šly stěhovat náš pokoj. Nelíbilo se nám totiž, jak je ten nábytek tam uspořádanej a tak jsme si sami přeorganizovaly. Sice jsem potom byly dost vyčerpaný, když jsem stěhovaly všechno pořád sem a tam, ale finální výsledek jak to tam teďka vypadá je skvělej. Třeba Vám se taky dám nějaké fotky, abyste věděli, jak to v mém druhém obydlí vlastně vypadá.

Dneska odpoledne mě čeká imatrikulace. To mi připomíná, že bych se měla ještě jít na kolej převlíct do nějakého vhodného společenského oděvu. V riflích a tričku Children of Bodom tam prej jit fakt nemůžu. :) Tak uvidíme jaký to bude.

Tak to by bylo pro dnešek ze života brouka VŠE.

Tak zase někdy příště pápá